Zvolit si pro každý článek ten správný tón hlasu je o dost více než jen napsat, co si člověk myslí či cítí. Postupně to přeroste v komplexní politickou hru hranou různými neformálními způsoby s cílem získat pozornost pro to, co opravdu chcete říct – nakonec se to příliš neliší od způsobu, jakým fungují tradiční média.

Rád bych převážně psal smysluplné články plné reflexe na téma informační politiky a růstu Pirátského hnutí v historických paralelách (a že jich je). Takové články mají tisíce čtenářů. Zatímco já z jejich psaní získávám hodně, v realitě nijak nezvyšují velikost mého publika, což je ale důležité, pokud chcete změnit svět.

Stejně tak jde i o vaší relativní velikost a mediální stopu. Ve volební kampani k evropským volbám 2009 jsem byl hned po nespravedlnostech v případě Spectrial (soud proti bývalým provozovatelům serveru The Pirate Bay a čtvrtému člověku bez spojitosti s tímto serverem) opravdu naštván a s tímto tónem hlasu jsem veřejně psal a vystupoval. Z ničeho nic se pak Pirátská strana stala třetí největší stranou a najednou nebylo nutné zvýšovat hlas, aby člověk získal pozornost; lidé mě začali poslouchat a mohl jsem si dovolit být ve svých článcích více přemítavý. Inklinuji tak k tomu psát převážně filozoficky a reflexivně, ale neváhám být i utočný, pokud vidím spáchanou nespravedlnost, ať už proti komukoli. Právě tato variace v mém hlase je součástí větší strategie, k čemuž se vrátím v článku později.

I při psaní rozzlobených článků jsem stále velmi pečlivý při výběru jazyka – používám výrazy tak silné, jak jen může být objektivně obhájeno, silnějších se snažím vyvarovat. Používám termínu “korupce”, když by průměrná osoba na ulici tohoto termínu použila. Termínu “cenzůra” využívám pouze v jeho lexikálním významu – kdy jakákoli třetí strana (s pověřením od vlády) zabraňuje komunikaci mezi dvěma dalšími stranami. Z nějakého důvodu to vždy skončí tím, že část lidí relativizuje termíny, které používám v jejich lexikálním významu, a to tím, že situace může přece být “ještě horší”. Díky tomu pak usuzují, že celý článek je špatně. To mě trochu frustruje a považuji to za intelektuální nespravedlnost. Možná jde jen o povrchní útoky s tím, že i ostatní hrají svými vlastními pravidly. Ale přiznám se, že nevím.

Jedním z nedávných příkladů byla cenzura německé Piratenpartei 3 dny před volbami; internetové stránky strany byly ve školách cenzůrovány. Na Redditu pak někdo označil celý můj článek jako falešný s dodatkem “neexistuje centralizovaná cenzůra v Německu ! Tento článek je směšný !”. Pravda, nemusí to tak být. Ale já jsem nikde netvrdil, že jde o centralizovanou cenzůru, to v mém popisu situace nikde nenajdete. Jen jsem uvedl, že v Německu byl příklad regionální cenzůry, za kterou byl navíc zodpovědný stát. A to je to nebezpečíl. Spousta lidí mě raději napadla za sémantiku než aby diskutovala vážný demokratický problém, že jedna z komunikačních platforem politické strany může být selektivně znepřístupněna bez toho, aniž by za to byl kdokoli zodpovědný.

Jiným příkladem byl případ korumpovaného soudce Chris Hensena, který měl společné obchodní aktivity s právníkem žalující strany. Spousta lidí se na mě za užití slova “korupce” obořila s tím, že použití takovéhoto slova v tomto kontextu nebylo vhodné. Ale jak jsem uvedl, slova používám v jejich přesném lexikálním významu a ne jinak. Ani tato korupce není nějakou náhodou, naopak jde o jádro problému vyskytujíci se v mnoha zemích. Soudci po celém světě byli spojeni s právníky kopírovacího monopolu, přivlastnili si jejich pohled na kopírovací právo a používají tak související zákony zcela jinak než soudci bez této historie. Jejich úsudek je zkreslen a to bez schopnosti si toto zkreslení uvědomit. Každého s jiným úsudkem pak tvrdě odsoudí.

(Pokud bychom popisovali soudní systém v jakékoli cizí zemi s takto předurčenými případy, okolo 95% z nás by bez váhání použilo termínu “korupční”. Na tomto případě byl navíc unikátní fakt objevení dokumentace, že soudce a žalobce nejen že spolu spolupracovali, ale tato spolupráce byla navíc na komerční bázi. Ta samá věc se stala i ve švédském případě proti The Pirate Bay, kde soudce Thomas Norström byl formálním členem stejné právnické asociace spojené s kopírovacím monopolem jako žalující právníci.)

Pokud okolo sleduji takovéto případy, velmi rychle se naštvu. A napíšu pak přesně to, co cítím, i když jsem stále velmi pečlivý při použivání silnějších slov než je absolutně nutné a než si můžu z lexikálního pohledu obhájit. Mnoho zpravodajských kanálů si pak stěžuje na emočně a bulvárně laděné příspěvky, které jsou jenom výsledkem mého vlastního naštvání. Přesto jsou pak takovéto příspěvky na Redditu v nejčtenějších.

Příkladem takovéhoto článku je ten o zkorumpovaném soudci Hensenovi. Během prvních 24 hodin měl článek přes 250 000 shlédnutí. To je dobrý výsledek pro jakýkoli článek. Zviditelňuje to i další mé texty – stránka zde je upravena tak, aby i starší články měly výrazné místo a grafika na ně čtenáře upozornila. Mým přístupem tak je míchat reflexi s emocemi, kdy emoční příspěvky mají přilákat množství čtenářů a ty reflexivní pak udržet vyšší filozofickou hodnotu.

Jen pro ilustraci, pro tradiční noviny by to znamenalo vydání 10-20 milionů kusů, aby článek získal takovouto čtenost. Přemýšlivé články nezískávají čtenáře, rozlobená senzacechtivost ano.

Poznámka: čtenáři na Redditu si stěžují na senzacechtivost, přitom každý bulvárněji laděný článek získává nejvíce hlasů.

Pokud mám převést tato zamyšlení na zvolitelnost ve volbách, tak některými lidmi z hnutí jsem kritizován, když používám příliš silný jazyk, jelikož to může vést ke snížení oblíbenosti značky Pirátské strany. To může být pravda, ale jen pokud je zaměněna oblíbenost s volitelností. Píšu, abych optimalizoval množství voličů, nikoli oblíbenost. Jde o zcela protichudné koncepty, v realitě musíte být u některých neoblíbený abyste získal hlasy jiných.

Noční můrou je, že 100% lidí bude o Pirátské straně smýšlet v pozitivním smyslu a bude nás mít jako druhou volbu. To by znamenalo, že nedostaneme žádné hlasy. Já píšu tak, abych zoptimalizoval druhou variantu – 10-20% voličů si bude myslet, že jsme dostatečně radikální a agresivní ohledně jejich reálných problémů, zbylých 80-90% nás bude pravděpodobně nesnášet. Tato varianta pak znamená volební vítězství.

Samozřejmě že tento článek kvůli svému filozofickému náboji příliš čtenářů nezíská. Ale ani není psán s cílem optimalizovat počet čtenářů. Cílem je mít referenční příspěvek – takový, na který můžu příště odkázat, až budu opět kritizován za tón hlasu.